USS Hornet (CV-8)

USS Hornet (CV-8) u Hampton Roads 27. října 1941.[1] Hlavňová výzbroj ještě nebyla nainstalována. Záchranné čluny vedle lodního ostrova byly po zapojení USA do války nahrazeny za záchranné vory.
Základní údaje
Typ	letadlová loď
Třída	Yorktown (modifikovaná)
Číslo trupu	CV-8
Objednána	30. března 1939 v loděnicích Newport News Shipbuilding & Drydock Co., Virginie
Zahájení stavby	25. září 1939
Spuštěna na vodu	14. prosince 1940
Uvedena do služby	20. října 1941
Osud	Potopena 27. října 1942 v bitvě u Santa Cruz po předchozích úderech japonského letectva. Doražena japonskými torpédoborci.
Poloha vraku	8°38′ j. š., 166°43′ v. d.
Cena	Plánovaná cena v roce 1938: 22 000 000 dolarů[2] Konečná cena: 45 000 000 dolarů[3]
Takticko-technická data
Výtlak	Podle Rose: 20 000 T (20 321 t) projektovaný standardní[2] 26 507 T (26 932 t) plný 29 144 T (29 612 t) maximální[4] Podle Hubáčka a Yarnalla: 19 900 T (20 219 t) standardní[5][6]
Délka	234,70 m na vodorysce 246,60 m trup 251,4 m celkem[4]
Šířka	25,4 m na vodorysce 34,75 m maximální[4]
Ponor	7,42 m projekční 7,47 m při výtlaku 23 577 T (23 955,3 t)[4]
Pohon	9 kotlů Babcock & Wilcox Express: 400 psi (2757,9 kPa)[4][7] 4 sestavy turbín Curtis - Parsons 4 třílisté lodní šrouby o průměru 4 m Jedno polovyvážené kormidlo[4] 120 000 k na hřídeli (89 484,0 kW) projektovaný 122 178 k na hřídeli (91 108,1 kW) skutečný[4] 2 dieselgenerátory po 250 kW[7]
Palivo	Podle CV-6: 4270,9 T (4339,4 t) topného oleje 89,5 T (90,9 t) nafty pro dieselgenerátory 464,6 T (472,1 t) leteckého benzínu[7]
Rychlost	32,5 uzlů (60,2 km/h) projektovaná 33,84 uzlů (62,7 km/h) maximální[4]
Dosah	12 500 nmi (23 150 km) při rychlosti 15 uzlů (27,8 km/h)[4]
Posádka	Předpokládaný stav po dokončení: 86 důstojníků a 1280 mužů posádky 141 důstojníků a 710 mužů létajícího a pozemního personálu 2217 celkem[4] Válečný stav: 2919 včetně létajícího a pozemního personálu[4][6]
Pancíř	19–102 mm boky 38 mm čtvrtá paluba nad strojovnami a kotelnami 51–102 mm velitelská věž[4]
Výzbroj	Po dokončení:[4] 8× 127 mm (5 palců)/38 cal Mk 12 (8×I)[8] 16× 28 mm (1,1 palce)/75 cal Mk 1 (4×IV)[9] 24× 12,7 mm kulometů M2 Browning Mk III Od listopadu 1941:[10] 8× 127 mm (5 palců)/38 cal Mk 12 (8×I) 16× 28 mm (1,1 palce)/75 cal (4×IV) 27 × 20 mm/70 cal Oerlikon Mk 4[11] (27×I) Od července 1942:[4] 8× 127 mm (5 palců)/38 cal Mk 12 (8×I) 16× 28 mm (1,1 palce)/75 cal (4×IV) 32× 20 mm/70 cal Oerlikon Mk 4 (32×I) 2 zaměřovače Mk 37[12] pro 127mm děla 4 zaměřovače Mk 41[4] nebo Mk 44[9] pro 28mm kanony Individuální zaměřovače Mk 14 pro 20mm Oerlikon
Elektronika	2× střelecké radiolokátory Mk 4 kombinované se zaměřovači Mk 37 1× radiomaják YE 1× přehledový radiolokátor SC (v červnu 1942 nahrazen za XCAM) 1× rozlišovač vlastní-cizí (IFF)[4]
Letadla	Plánováno: 90 letounů Při vyplutí 17. srpna 1942: 107 letounů (z toho 78 operačních) 3 výtahy 14,6 × 13,4 m o nosnosti 7711 kg 2 katapulty H 2 na přídi 1 katapult H 2 na hangárové palubě[4]

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém.

Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce.

USS Hornet (CV-8) byla třetí a poslední letadlová loď třídy Yorktown a sedmá loď toho jména ve službě amerického námořnictva. Hornet byl poslední letadlovou lodí, kterou námořnictvo Spojených států získalo před vstupem do druhé světové války. I když ve službě strávil pouhý rok a sedm dní (1941–1942), než byl potopen v bitvě u Santa Cruz, významně zasáhl do bojů v Pacifiku.

Zkáze jádra pacifické floty v Pearl Harboru unikl, protože tou dobou teprve prodělával cvičné plavby na východním pobřeží USA. V březnu 1942 připlul do Pacifiku a byl vybrán k uskutečnění jedné z prvních ofenzivních operací Spojenců v Pacifiku, kterou byl Doolittlův nálet na Japonsko.

Byl jednou ze tří zbývajících akceschopných letadlových lodí, které mohli Američané nasadit v bitvě u Midway. V této bitvě byla jeho 8. torpédová eskadra (VT-8) kompletně zničena při neúspěšném útoku na japonské letadlové lodě. 29 ze 30 členů posádek zahynulo a všechny její stroje byly ztraceny. VT-8 obdržela za tento sebevražedný útok Presidential Unit Citation „za mimořádnou statečnost a vynikající službu nad rámec povinnosti“.^[13] V pozdější fázi bitvy se letouny z Hornetu podílely na potopení těžkého křižníku Mikuma a poškození jeho sesterské lodě Mogami.

Po modifikacích v Pearl Harboru zasáhl Hornet do operací u Šalomounových ostrovů. V období od 15. září do 23. října byl Hornet jedinou americkou letadlovou lodí v oblasti a tak tíha leteckých bojů ležela na jeho palubních letounech a na letadlech z Guadalcanalu. Když se v říjnu Japonci pokusili o další ofenzivu proti americkým pozicím na Guadalcanalu, byl to Hornet a právě opravená USS Enterprise, kdo se Japoncům postavil v bitvě u Santa Cruz. Bombardéry z Hornetu v ní dokázaly těžce poškodit letadlovou loď Šókaku a jeden těžký křižník, ale ani Hornet neunikl japonskému úderu. Po celodenních náletech byl těžce poškozený Hornet opuštěn a měl být doražen americkými torpédoborci. Navzdory těžkým poškozením se ale stále držel na hladině a tak ho nakonec dorazily japonské torpédoborce. Hornet se tak stal čtvrtou a poslední letadlovou lodí typu CV, kterou USA ztratily (původně letadlová loď USS Langley totiž v době svého potopení již nepůsobila jakožto letadlová loď).

Během služby byl Hornet vyznamenán čtyřmi battle star: za bitvu u Midway, za útok na Buin-Faisi-Tonolai, za dobytí a obranu Guadalcanalu a za bitvu u Santa Cruz.^[14]